KD Mlejn - Praha Stodůlky
www.mlejn.cz
Kulturní centrum se nachází na okraji města a to s sebou nese velmi specifické podmínky pro práci. Téma kultury na předměstích či sídlištích velkých měst má vysoký sociologický význam, nese vazbu na komunitu, která se výrazně liší od komunity v přirozeně vznikajícíh sídlech. Naznačovali to již Ctibor Turba a Karel Makonj ve svém projektu sídlištního divadla z 80. let 20. století. Tito autoři v osmdesátých letech minulého století vybrali jako vhodnou lokalitu pro svůj záměr právě Stodůlky. V květnu 1988 byl tedy slavnostně zahájen provoz kulturního domu jako součásti OKD Praha 5 a postupně byl osamostatněn a několikrát přejmenován. V roce 1989 zde připravil Ctibor Turba svoji slavnou inscenaci . K jejímu uvedení bylo ještě v listopadu 1989 potřeba povolení Odboru kultury Obvodního národního výboru Prahy 5, jehož získání bylo trochu problematické. Prvním důvodem bylo, že se iscenace měla hrát seriálově, což nebyl způsob u nás známý a obvyklý. Dalším důvodem byl speciální způsob propagace, dnes bychom řekli marketingový plán. Vstupenky na představení se měly prodávat ve speciálně upravené maringotce umístěné v centru Prahy. Inscenace nakonec povolení k uvedení dostala, ale hned po premiéře byl život tohoto projektu přerušen událostmi tzv. sametové revoluce. V budově kulturního domu bylo založeno místní Občanské fórum a odehrálo se zde mnoho revolučních schůzí a besed. byla potom za velkého zájmu diváků reprízována až na začátku roku 1990. Veškerý program oficiálně podléhal schvalovacímu řízení až do listopadu 1989 a skuetečně ještě v tomto roce docházelo k zákazům, například byl jako ideologicky nevyhovující zakázán Voiceband nebo představení původního kultovního slovenského souboru Z-divadlo Zeleneč na motivy Kafkovy Proměny (uváděno pod specifickým názvem v místním nářečí "O tem, jako sa raz zobudzil pán Gregor Samsa ve svojej postely a ziscyl, že sa premenyl na obludný hmyz".
Významným obdobím v historii kulturního centra Stodůlky bylo založení a provozování rockové hudební školy Come To Jam. Jako první zde začaly soukromé kurzy hry na bicí nástroje a elektrickou sólovou i basovou kytaru, klávesové nástroje a zpěv. Pod tímto úspěchem byl podepsán výborný kytarista a pozdější ředitel kulturního centra Petr Zeman se svým společníkem. Jeho rockovou školu znají všichni významní rockoví muzikanti dodnes. V souvislosti s hudbou nelze opomenout, že se zde odehrály koncerty všech tehdy známých skupin. A nejen to, díky rockové škole dostávali prostor i tehdejší začátečníci, dnešní slavní rockeři včetně protagonistů kapel Žlutý pes, MIG 21, Vypsaná fixa, Visací zámek a další, kteří ve většině případů místní rockovou školou prošli. Éra slavného rockového klubu je už zřejmě nenávratně ztracena díky enormnímu nárůstu rockových klubů v centru hlavního města a také k výrazně lepší dostupnosti ze všech částí Prahy. Vysoká návštěvnost se ale trvale drží v případě koncertů country a folku. Podstatný vliv má v tomto případě příjemná atmosféra pro účinkující i diváky a skutečbě dlouhá tradice, kterou začala budovat Marie Navrátilová od počátku činnosti kulturního centra. V divadelních aktivitách setrvávalo zaměření na alternativu, hrálo zde první slavné kusy Divadlo bratří Formanů, kanadská skupina papírového divadla s navrátivším se emigrantem, performerem a světelným designérem Janem Komárkem. V oblasti divadla zaznamenal kulturní dům ve Stodůlkách ještě jednu výraznou éru, a to období do roku 2002, kdy byl domácí scénou divadla Buchty a loutky. V této oblasti se jako dramaturg programů nejvíce profilovala Markéta Hoskovcová, která působila v kulturním centru do roku 2006.
Po šestnácti sezónách provozu došlo v roce 2005 k rozhodnutí MČ o transformaci příspěvkové organizace Kulturní dům Mlejn na obecně prospěšnou společnost. Po počátečních komplikacích se podařilo novou společnost v dubnu 2006 zapsat do rejstříku o.p.s. Městská část Praha 13 podpořila činnost nové společnosti douhodobým provozním grantem. Co se vedoucích manažerů týká, vystřídalo se jich ve funkci ředitele (ať již řádného či zastupujícícho) do dnešního dne celkem osm. Významnější úlohu sehrál pouze Petr Zeman díky své rockové škole a Marie Navrátilová trvalým budováním kvalitní country scény.
Kulturní středisko Stodůlky na sídlišti Jihozápadní město v Praze 5 bylo tedy vybudováno jako kulturní dům s plánovanou standardní nabídkou programů a volnočasových aktivit. Počítáno bylo i se společenskými akcemi a se zapojením místní komunity. Proto již v původním projektu počítali autoři s vybudováním víceúčelového hlavního sálu s atypickým půdorysem. Projekt byl kolektivním dílem, jako většina podobných projektů. Zpracoval ji Projektový ústav hl. města Prahy. Vlastní realizace stavby trvala skončila 1. 3. 1988 předáním do užívání Obvodnímu kulturnímu středisku Praha 5, které spravovalo ještě budovu KS Homolka a KD Barrandov. Samotný sál nebyl vybavený světlenou technikou. Jeviště tvarově navazovalo na půdorys sálu, bylo vhodné pro koncerty i divadlo. Rušní tahy byly ovládány z portálu, přímo v portálu byly umístěny malé skladovací prostory a z protější strany jeviště byl vstup do prostoru šaten pro účinkující. Režie byla umístěna proti jevišti v mírně vyvýšeném prostoru, od sálu odděleném oknem a dveřmi přístupnými ze žebříku. Do sálu musela být dodatečně namontována technika, byl dobudován kovový ochoz, jehož zábradlí umožnilo umístění světel. Také pod stropní podhled byla umístěna kovová rampa pro doplnění základního světleného vybavení. Tato rampa byla ale velmi špatně přístupná pro manipulaci. Ozvučení sálu bylo mobilní a bylo umístěno ve skladovacích prostorách v portálu. Ze sálu byl východ přímo na manipulační rampu umístěnou směrem do zahrady za kulturním domem. Vstup do sálu byl řešen velkými prosklenými dveřmi. To samozřejmě úplně ztrácelo účel, dveře musely být složitě zakrývány kvůli pronikání světla zvenčí, ale také nebyly jednoduché, co se týče protihlukové ochrany. Různá prostorová upořádání se vytvářela manuálně pomocí praktikáblů a stohovacích židlí. Ve vybavení byly také stoly určené pro stolovou úpravu sálu, skladovací místo ale plánováno nebylo. Stoly samotné měly laminovanou dřevotřískovou horní desku a šroubovací nohy pro snadnější skladování, ale vícenásobná demontáž a montáž nohou potvrdila nevhodnost této volby. Stohovací židle, které lze nalézt téměř ve všech podobných zařízeních, naopak vydržely častou manipulaci po dobu dvaceti let. V roce 2008 byl provoz budovy dočasně přerušen na 21 měsíců, kdy proběhla její generální rekonstrukce.
V současné době má městská část Praha 13 již 65 tisíc obyvatel žijících převážně v sídlištích. Národnostní menšiny tvoří přibližně 12 % a jsou to především rusky hovořící občané. V oblasti městské části Praha 13 nabízí kulturní programy několik dalších pořadatelů, například komunitní centrum, Městská knihovna a místní spolky.
Plán činnosti KD Mlejn na období po rekonstrukci hlavní budovy byl připraven již před zahájením zásadní stavební rekonstrukce. V období jednoho roku a 9 měsíců, kdy stavba probíhala, kulturní centrum zajišťovalo svou činnost v původním rozsahu v náhradním prostoru. Tím se stala druhá budova užívaná společností, vzdálená jen několik set mětrů od budovy hlavní. Její charakter lze popsat jako sokolovnu - společenský sál s pevným jevištěm a slabým základním světelným a zvukovým vybavením dosud využívaný pro taneční, plesy nebo schůze.
Organizační struktura společnosti zůstala v zásadě stejná. Jediná významná změna z pohledu technického zajištění provozu budovy nastala v tom, že s ohledem na nové použité technologie (energeticky úsporné systémy apod.) nezajišťuje o.p.s. správu budovy sama ani ve spolupráci s extermí firmou, ale MČ jako majitel budovy pověřil správou budovy a technologií dodavatelskou firmou na základě výběrového řízení a mandátní smlouvy. Ta zahrnuje správu včetně údržby a úklidu. Personálně došlo v o.p.s. k výměně na některých místech a k rozšíření pracovních náplní, resp. k rozšíření činnosti o vlastní tvorbu a mezinárodní projekty na úkor dramaturgie programů. Kumulaci funkcí umožnila především úspora času díky elektronické komunikaci.
K základní nabídce pasivní konzumace kulturních služeb, tedy divadelním a hudebním produkcím a programům pro děti, neoddělitelně patří volnočasové aktivity a podpora komunity. Nesouhlasíme s názorem, že kulturní dům ve větším městě není využíván pro aktivity místní komunity. Záleží spíše na přístupu vedení kulturního domu, personálním zajištění a částečně možná na jeho finančních možnostech pro podporu těchto aktivit. Neznamená to finanční podporu jako takovou, ale například možnost poskytnutí zázemí pro spolky občanů zdarma. Praha (i MČ Praha13) je mnohonárodnostní město, proto Klub Mlejn s úspěchem podporuje také spolky příslušníků národnostních menšin. Konkrétně to jsou (případně byly) pravidelné aktivity divadelního spolku D13, Budilovy divadelní školy, folklórního souboru Lučinka, vietnamského tanečního kroužku, šachového klubu, cvičení seniorů nebo Pilates apod. Také jsou to jednorázové společenské akce místní organizace DDM, Sokola, hasičů, seniorů nebo spolků, které se věnují dětem a mládeži. Podporovány jsou také akce místních školských zařízení i uměleckých vysokých škol (zejména DAMU a HAMU). V neposlední řadě organizuje KD Mlejn pravidelné vlastní vzdělávací a volnočasové aktivity. Kromě individuálních hudebních kurzů vzrůstá obliba kurzů a kroužků cirkusových technik a akrobacie pro děti I pro dospělé. Ročně budovu navštíví přibližně 25.000 návštěvníků. Celkový roční počet programů pořádaných organizací se pohybuje mezi 180 - 200 ročně, k tomu kolem 25 skupin volnočasových aktivit pro děti a dospělé, a kolem 50 kulturních akcí pořádaných jinými pořadateli.
KD Mlejn má k dispozici dvě budovy. Ve budově Spolkového domu se nachází společenský sál s pódiem a základním zázemím (sociální zařízení, šatna pro účinkující, šatna pro diváky, salónek) a malá restaurace s kuchyní a venkovním barem, která je pronajata soukromému provozovateli. Kapacita sálu je 250 míst k sezení. Pódium má rozměry 7,80 x 5,50 m, výška je 4,80 m, celé pódium je ve výšce 1 m. V sále je parketová podlaha, základní ozvučení a osvětlení, opona na ruční ovládání, možnost zatemnění. Prostor je využíván především formou pronájmu pro školení, schůze, taneční kurzy, společenské akce apod.
Hlavní budova zvaná Klub Mlejn má hlavní sál se základní kapacitou 200 sedících diváků. V sále o rozměrech 14 x 17 m je umístěna mobilní elevace s 10 řadami a mobilní pódium o velikosti 14 x 5 m, standardní divadelní tahy, opona, dataprojektor a promítací plátno. Ve stropě jsou instalovány závěsné body pro vzdušnou akrobacii ve výšce 8 m. Sál disponuje také pojízdnou lávkou instalovanou ve výšce 6 m. Kabina pro osvětlovače a zvukaře je společná a je umístěna v úrovni 1. poschodí, se sálem je spojena oknem. Do sálu se vstupuje přes foyer s barem, pokladnou a šatnou pro diváky. Servis pro návštěvníky je denně v odpoledních hodinách poskytován v recepci umístěné u druhého vstupu do budovy. V 1. poschodí se nachází dva menší sály určené pro kroužky, kurzy a workshopy, případně pro školení nebo menší performace, s kapacitou přibližně 30 osob. Dále je zde administrativní zázemí organizace v rozsahu 4 kanceláří, kdy jedna je aktuálně využívána jako učebna hry na hudební nástroje. Ve zbylých třech jsou 3 stálá a 4 sdílená pracovní místa, která využívají externí spolupracovníci organizace. Suterén budovy nabízí v jedné části k využití vybavené nahrávací studio, dále je zde učebna moderního zpěvu a technologické zázemí. V druhé oddělené části suterénu je prostor keramické dílny s kruhem a vypalovací pecí, dále zkušebna partnerské hudební skupiny, sklad folklórního souboru a také část technologického vybavení budovy. Restaurace Mlejn, která má provoz stavebně oddělený od provozu kulturního centra, je pronajata soukromému provozovateli a denně nabízí nápoje i teplou kuchyni.
Komunikace a marketing
Činnost kulturního centra je vždy z organizačního i marketingového hlediska poněkud komplikovaná. Program je rozmanitý, cílových skupin je několik a velmi obtížně se tedy zpracovává marketingová strategie. V oblasti marketingu byl vybrán festivalový projekt, u něhož bude cíleně směřováno, aby se stal haedlinovým projektem mezinárodního charakteru pro Klub Mlejn a Městskou část. První ročník se uskutečnil v únoru 2012 a vývoj se zatím jeví jako pozitivní. V případě Klubu Mlejn, stejně jako v ostatních lokalitách na okraji Prahy, nestačí nabízet program pro obyvatele okolí, protože ti mají velmi jednoduchý přístup k široké nabídce hlavního města. Je tedy potřeba hledat specializaci, která může v rámci nabídky naopak přilákat i návštěvníky odjinud. Jednou z možností je vlastní tvorba, která umožňuje využít prosotry kulturního centra v době, kdy jsou obvykle prázdné a navíc lze touto formou zajistit část programové nabídky. Klub Mlejn se rozhodl právě pro tuto cestu, když podpořil založení profesionální divadelní skupiny Cirkus Mlejn.
Vzhledem k několika změnám názvu organizace je pro budovu jako takovou dlouhodobě používán vžitý název Klub Mlejn. Program lze najít na webu www.mlejn.cz, kde je možné také zakoupit elektronické vstupenky. Webové stránky i logo působí retro dojmem. Logo nesplňuje běžné rozměrové parametry v poměru stran, což je otázkou vnitřních diskusí, ale prozatím vítězila tradice, protože kulturní centrum používá logo s mírnými úpravami již 35 let. V současnosti je zvažována změna...
